2. Georgia
Do Atlanty jsme jeli na jednodenní výlet, abychom získali mexické vízum pro Florima (kamarád z Makedonie), ale marně. Poprvé jsme jeli naším autem (dodávka, automatické řazení, tempomat apod...) a užívali si dokonalých širokých dálnic v USA. I když mají absolutně fantastické cesty, přesto všichni dodržovali předepsanou rychlost. To se mi moc líbilo, takže jsme samozřejmě také nastavili tempomat na maximum (to bylo většinou 70 mil v hodině) a frčeli do Atlanty. Cesta probíhala bez problémů, ale v Atlantě to začalo. Představte si, že jedete v sedmiproudovce jedním směrem. Jeli jsme předepsanou rychlostí přesně uprostřed a byli opravdu vystresovaní, to jsem ještě nikdy nezažil. Nakonec jsme všude trefili a když jsme na mexické ambasádě dostali košem, tak jsme alespoň na pár hodin chtěli vidět downtown (centrum) Atlanty. Je tu pár mrakodrapů, sídlo CNN, muzeum coca coly apod. Jakmile začalo zapadat slunce, začali jsme pozorovat, že se na každém rohu ulice objevovalo čím dál víc podivných lidí, převážně černochů. Začali jsme se cítit velmi nebezpečně (tokový pocit jsem u nás v republice ještě nezažil), i když vždy opodál byli policisté. Já jsem měl na krku foťák, takže každému bylo jasné, že jsme turisti, zřejmě z toho důvodu nás dva chlapíci (černoši) sledovali již nějakou dobu a přestali v tom, až jsme zcela nečekaně rychle přeběhli na druhou stranu ulice a schválně se na ně dívali, kam půjdou. Jestli nás budou sledovat dál, ale oni pochopili, že jsme si jich všimli, takže se prostě obrátili a šli pryč. Po této události jsme si s Florimem řekli, že tady raději déle nezůstanem a odjeli jsme pryč.
